3 módní trendy, které zabíjely

Korzet, podvazování chodidel, olověný pudr. Kam až byly příslušnice něžného pohlaví v historii ochotné zajít, aby vyhověly módním trendům?

1. Korzet

Nenajdete lepší způsob, jak si zablokovat cirkulaci krve do nohou a hlavy. Postava ve tvaru přesýpacích hodin byla ideálem krásy celá staletí a například na dvoře Kateřiny Medicejské si dvorní dámy stahovaly korzetem pas na neuvěřitelných necelých čtyřicet centimetrů. Při šněrování korzetu dochází k mačkání vnitřních orgánů podobně, jako kdybyste vymačkávali zubní pastu z tuby. Není tedy divu, že dámy v korzetu měly problémy s dýcháním. Stlačené vnitřní orgány se navíc posouvaly mimo své přirozené místo. Žebra byla stlačená takovým způsobem, že se mohla zlomit jen pouhým dýcháním, snadno potom poranila okolní orgány a způsobila vnitřní krvácení.

2. Podvazování chodidel

Podvazování chodidel, aby se docílilo tvaru lotosového květu, bylo obvyklé u žen v Číně okolo osmého století a udrželo se až do začátku dvacátého století. Podle legendy odstartovala tento módní trend konkubína, která tančila před císařem s chodidly ovinutými pruhy hedvábí, nicméně důsledkem této módy byly ženy se znetvořenými chodidly, které byly schopné ujít jen velmi krátkou vzdálenost a ve velmi pomalém tempu.

Aby se dosáhlo kýženého tvaru chodidla, bylo nutné začít s podvazováním velmi brzy, nejpozději v sedmi letech. Většině holčiček se však chodidla začala podvazovat už ve dvou letech, kdy byly kosti ještě měkké. Nejprve se jejich nohy namáčely v koupeli z bylin, moči a octa. Pak se všechny prsty kromě palce ohnuly dolů a přivázaly páskem k oblouku chodidla. Proces tvarování chodidla trval roky, bandáž se pořád přitahovala, až bylo chodidlo maximálně osm centimetrů dlouhé. Kromě zjevného nepohodlí vedlo podvazování chodidel k nedostatečné cirkulaci krve a často chodidlo zachvátila gangréna. Nicméně ta byla považována za výbornou věc, protože pak bylo možné chodidlo oříznout. Za ideální byl považovaný stav, kdy chodidlo nebylo už chodidlem ale jen prodloužením nohy.

3. Olověný make-up

Před tím, než se na scénu dostaly moderní neškodné kosmetické přípravky a líčidla, ženy si pomazávaly celý obličej olovem. Od dob starověkého Řecka až po dvacátá léta dvacátého století ženy využívaly zesvětlující pudr obsahující olovo. Dosáhly tak sice bledého odstínu tváře, nicméně olovo se uvolňovalo do krevního oběhu. Šlo o pomalého zabijáka, který postupně otravoval tělo nositelky. Důsledkem otravy olovem bylo například poškození mozku, destrukce nervového systému, bolesti hlavy, ztráta chuti k jídlu, anémie, paralýza, nespavost a další nepříjemnosti.