5 nejšílenějších experimentů historie

Slon na drogách, useknutá psí hlava, dvouhlavý pes, nebo experiment, v rámci něhož lidé z ulice zabili nevinného člověka. Seznamte se s nejbizarnějšími experimenty, které byly kdy provedeny.

1. Slon na drogách

Co se stane, když slonovi podáte LSD? V roce 1962 se to rozhodli zjistit vědci z Oklahoma City. Warren Thomas, ředitel městské ZOO injekčně vpravil do těla slona 297 miligramů LSD za asistence vědeckého týmu z University of Oklahoma. 297 gramů LSD je zhruba třistakrát větší dávka, než si dopřávají lidští narkomani. Navíc jde také o největší dávku LSD, která byla kdy živému tvoru podána (jen pro zajímavost; slon je asi "jen" padesátkrát těžší než člověk). Autoři výzkumu později vysvětlovali, že cílem výzkumu bylo zjistit, zda se u slona objeví také zvýšená míra agresivity, typická pro uživatele LSD. Jenže experiment se hned od začátku zvrtl naprosto špatným směrem. Slon začal ihned po injekci zběsile pobíhat po výběhu a i když se jej zděšení vědci snažili uklidnit, po hodině uhynul. Autoři výzkumu z toho vyvodili závěr, že sloni jsou na účinky LSD velmi citliví.

2. Míra poslušnosti

Představte si, že se přihlásíte do psychologického experimentu a v laboratoři se ukáže, že máte zavraždit nevinného člověka. Samozřejmě budete protestovat, ale vědci vás začnou přesvědčovat, že je to součástí experimentu, který si to žádá. Zabijete ho? Přesně tak totiž probíhal v šedesátých letech slavný experiment, který vedl Stanley Milgram. Autoři výzkumu sdělili respondentům, že zkoumají vliv trestu na učení. Jeden dobrovolník (ve skutečnosti to byl však člen výzkumného týmu) si měl zapamatovat řadu slov. Další dobrovolník (tentokrát skutečně respondent) mu měl uštědřit elektrický šok za každou chybu, které se dopustí. Elektrické šoky měly navíc zvyšující se intenzitu. Ve skutečnosti samozřejmě k žádným šokům nedocházelo a domnělá oběť svou bolest pouze hrála. Všichni respondenti byli schopni trestat své oběti šoky o síle 150 voltů, kdy již trestaní křičeli bolestí. Dvě třetiny z nich došly dokonce až k 450 voltům, ačkoli věděli, že tím člověka na druhé straně stěny zabili. Vědcům ve skutečnosti vůbec nešlo o vliv trestu a bolesti na učení, ale o zkoumání toho, jak dlouho budou lidé poslušni příkazům a kam až jsou schopni zajít.

3. Dvouhlavý pes

V roce 1954 šokoval Vladimir Demikhov tím, že stvořil za pomoci chirurgického skalpelu monstrum: dvouhlavého psa. Jednoduše transplantoval na tělo psa hlavu a část těla jiného psa. Obě hlavy psa byly schopné současně pít mléko z misky. Během následujících patnácti let se podařilo šílenému vědci vytvořit dalších dvacet dvouhlavých psů. Nicméně žádný z nich nežil déle než měsíc. Demikhov tvrdil, že svými experimenty pokládal základy pro moderní transplantační techniky.

4. Useknutá hlava psa

Může být něco strašidelnějšího než dvouhlavý pes? A co byste řekli useknuté hlavě psa, která žije i bez těla? Inspirací k tomuto bizarnímu experimentu byla francouzská revoluce, během které byly gilotinovány tisíce lidí. Ve dvacátých letech se pak ruský lékař Sergej Brukhonenko rozhodl vyzkoušet, zda může useknutá hlava psa žít a fungovat bez těla. Vyrobil si primitivní strojek, který nahrazoval srdce a plíce. V roce 1928 pak předvedl výsledek své práce na lékařském kongresu. Na stole ležela psí hlava a Brukhonenko dokazoval, že žije. Například uhodil kladivem do stolu, nebo dal před hlavu psa kousek sýra a všichni mohli sledovat její reakce.

5. Vězeňský experiment

Psychologa Philipa Zimbarda velmi zajímalo, proč se ve vězeních odehrává tolik násilností. Je to kvůli povaze vězňů, nebo kvůli mocenské struktuře, která ve vězeních panuje? Aby to zjistil, vybral skupinu dobrovolníků, kterou rozdělil na dvě poloviny; jedna z nich představovala vězně a druhá potom zastávala roli dozorců. Měl v plánu pozorovat dva týdny, jak se účastníci výzkumu se svými rolemi poperou, ale výzkum musel už po šesti dnech přerušit. Dozorci totiž začali výt neúměrně agresivní, začali dobrovolníky, kteří představovali vězně, týrat a šikanovat. Trestali je nejen slovním ponižováním, ale například i odepíráním spánku a jídla. Agresivita vzrůstala tak neúměrným způsobem, že v experimentu nebylo možné dál pokračovat.