6 věcí, které by učitelé chtěli, aby rodiče věděli

Jsou s vašimi dětmi každý den a znají je zase z jiného úhlu než vy. Následující věci by chtěl každý učitel vzkázat všem rodičům.

1. Dítě nemusíte chválit za všechno.

Je samozřejmé, že pozitivní zpětná vazba a pochvala je naprosto klíčová pro sebevědomí dítěte. Na druhou stranu není nezbytně nutné padat do mdlob kvůli každé věci, kterou vaše dítě udělá, nebo která se mu povede. Uvědomte si, že ani v životě nebude pokaždé vynášené až do nebe, kdykoli udělá něco dobře a není v silách učitele pochválit všech dvacet dětí ve třídě za každý detail. Buďte pozitivní, podporujte dítě, ale nepřehánějte to s chválou, aby vaše dítě neztratilo kontakt s realitou.

2. Šetřete kritikou.

Stejně tak, jako byste měli uvážlivě chválit, aby byla pochvala stále ještě účinná, podobně byste měli rozumně dávkovat i kritiku. Není jednoduché přiznat si, že dítě neuspělo, ale v první řadě byste si měli uvědomit, že ani vy nejste dokonalí a děláte chyby. Realistické očekávání a cíle, které stanovíte ve vztahu ke svému dítěti, jsou základním rysem vyzrálého rodiče. Zapomeňte na vlastní ambice a neuskutečněné cíle. Vaše dítě je originál a má zcela jiné dispozice a možnosti než vy. Vaše dítě musí vědět, že pokud se bude snažit, může udělat chybu a budete ho mít stejně rádi i přes nezdar. Najít rovnováhu mezi vystoupením z komfortní zóny, kdy jde dítěti všechno samo a nemusí vynakládat žádnou zvláštní snahu, a situací, kdy se i přes veškerou snahu dítěti nedaří, je sice obtížné, ale také nezbytné pro zdravý vztah mezi dítětem a rodiči. Nadměrnou kritikou nejen ničíte vazby mezi sebou a dítětem, ale také v něm budujete strach z neúspěchu.

3. Ne všechno, co dítě říká, je pravda.

Naprosto jistě dojde během školní docházky k situaci, kdy dítě přijde ze školy se svou variantou srdceryvné a dramatické historky a vy budete mít nutkání okamžitě zakročit. Uvědomte si však, že každý příběh má minimálně dvě varianty. Předtím, než se odhodláte k činu, zajímejte se i o další verzi a vždy mějte na paměti, že ne všechno, co vám vaše dítě povídá, musí být čistočistá pravda.

4. Vaše dítě se chová stejně jako vy.

Uvědomte si, že vaše dítě se chová nikoli tak, jak byste si přáli a jak mu říkáte, ale tak jak vidí u vás. Pokud chcete, aby se vaše dítě chovalo správně, chovejte se tak i vy nejen doma, ale i ke svému okolí. Děti napodobují to, co vidí doma, a jeho chování je především vaší vizitkou a sondou do vaší domácnosti. Pokud na něj doma neustále křičíte, nemůžete se divit, že se agresivně projevuje i ve škole ke svým spolužákům.

5. Domácí úkoly dostává dítě, nikoli vy.

Samozřejmě, že chcete, aby vaše dítě bylo úspěšné. To je zcela normální. Ale tím, že za něj budete dělat domácí úkoly a budete ho všude obrazně "vodit za ručičku", ho k úspěchu nedovedete. Snažte se, aby dítě bylo samostatné, nabídněte mu pomoc, pokud ji bude potřebovat, ale především ho podporujte a vyjadřujte důvěru k jeho schopnostem. Místo toho, abyste brali tužku do ruky vy, povzbuzujte dítě a buďte připraveni odpovědět na jeho otázky.

6. Děti toho zvládnou víc, než si myslíte.

Oproti tomu, co si většina rodičů myslí, jsou děti nezávislé malé osobnosti, které toho zvládnou mnohem víc, než předpokládáte. Klidně si mohou sami připravit tašku na druhý den, zabalit svačinu, nebo udělat referát. Veďte je k nezávislosti a samostatnosti. To je ta nejlepší příprava na budoucí život, kterou jim můžete poskytnout.