7 důvodů, proč pořád pláče

Po třech probdělých nocích byste dali cokoli za to, aby vaše miminko umělo chvíli mluvit a mohlo vám říct, proč se rozhodlo vykřičet si hlasivky. Podobnou schopnost byste ocenili i při řevu v čekárně u doktora, na návštěvě, nebo na nákupech. Tady je osm věcí, které vám chce dítě svým pláčem sdělit.

"Okamžitě mi sundejte ten svetr!"

Rodiče mají, alespoň v prvních týdnech života dítěte, tendenci domnívat se, že pokud dítě nenavlečou do několika vrstev, určitě zmrzne. Je sice pravda, že miminka nemají ještě dobře vyvinutý termoregulační systém a nedokáží se sama zahřát, takže potřebují o něco teplejší oblečení než vy, ale to neznamená, že svého potomka musíte strojit, jako by se chystal na sibiřskou expedici. Přehřáté a zpocené miminko je stejně rozmrzelé jako vy.

Pokud je léto, oblečte dítěti stejný počet vrstev, jako máte vy. Pokud si nejste jistí, jestli mu není moc horko nebo moc zima, položte svou dlaň na jeho bříško a zkuste jestli má normální teplotu uvádí server msn. Zkoušet teplotu dítěte na tvářích není moc dobrý nápad, protože tvářičky se vám často mohou jevit jako studené i v případě, že se dítě cítí příjemně.

"Nemohli byste se přestat hádat?"

Vaše miminko sice nerozumí výkřikům typu: "Jak jsi proboha mohla utratit peníze na nájem za blbej kabát?", nebo "Mohl bys jednou vynést ten zatracenej koš, bez toho abych ti to musela desetkrát připomínat?", ale má velmi vyvinutý smysl pro napjatou atmosféru. Pokud se vám zdá přitažené za vlasy, že by malé miminko mohlo porozumět vašim hádkám, rychle změníte názor. Děti mají výborný cit pro tenzi a konflikty mezi rodiči. Psychologické výzkumy dokonce dokázaly, že děti jsou v mnohem větším stresu, nervóznější a zmatené, i v případě, že hádka mezi rodiči neprobíhá v jejich přítomnosti. Dokáží zkrátka rozpoznat napětí ve vzduchu.

"Jsem totálně ve stresu!"

Příliš mnoho hluku, pohybů, lidí, nebo světla. Respektive supermarket, hlučná restaurace, nebo rodinná oslava; to jsou "ideální" příležitosti k řevu a slzám. Stejně tak může ale vašeho potomka rozčilovat velkém množství hraček, které má v postýlce a které mu nedovolují usnout, protože ho neustále rozptylují.

Každé dítě má své hranice někde jinde, proto se snažte vypozorovat, jak reaguje právě to vaše na rušivé podněty. Podnikejte krátké výpravy za nákupy, jezte v restauracích mimo špičku, kdy je v nich nejméně lidí a dávejte mu nové hračky postupně. Tak budete vědět, co je schopné respektovat a co už nikoli, podle toho potom můžete přizpůsobit svůj denní program a vyhnout se srdceryvným scénám.

"Bolí mě bříško!"

Existuje celá řada možností, proč vaše miminko trápí bříško. V jeho střevech se mohlo bolestivě nahromadit množství plynu. Může trpět zácpou. U nekojených dětí se může rozvinout citlivost na mléko nebo přímo alergie; oboje může být příčinou křečí. Na vině může být i reflux, kvůli kterému se část obsahu žaludku vrací do jícnu.

V první řadě se pokuste dávat dítě častěji odříhnout. Plynatosti můžete také předcházet jemným masírováním jeho bříška nebo "šlapání" nožičkami. Pokud dítě krmíte z láhve, zvolte dudlík s menším otvorem, aby dítě při krmení spolykalo méně vzduchu. Pokud problémy trvají delší dobu, navštivte raději pediatra.

"Cítím se osaměle!"

Mezi šestým a devátým měsícem by dítě mělo být schopno zvládnout krátkodobou separaci od svých rodičů. Na druhou stranu ale nejsou děti vůbec hloupé a nevidí jediný důvod, proč by měly být samy zrovna v okamžiku, kdy touží po společnosti. Jakmile se proto s partnerkou vyplížíte z místnosti v domnění, že byste si mohli dopřát konečně pár intimních chvilek, spustí příšerný křik.

Skutečně není nutné, aby vám bylo dítě v patách, kamkoli se hnete a doprovázelo vás i na toaletu. Samozřejmě jej v rámci otužování nemůžete nechat plakat hodiny a předstírat, že tady vůbec nejste. Krátké období separace, kdy například stihnete povečeřet, aniž byste na svého potomka neustále šišlali a natřásali ho na klíně, prospěje všem zúčastněným.

"Dejte mi najíst."

Miminka potřebují jíst přibližně každou hodinu, takže příčinou pláče může být klidně hlad. Navíc se jejich apetit zvětšuje v obdobích takzvaného růstového spurtu. Ten se objevuje přibližně ve dvou, třech a šesti týdnech, třech a šesti měsících a trvá zhruba dva dny. V tomto období se dětem může měnit denní rozvrh a mohou vyžadovat krmení i mimo obvyklé hodiny.

"Fakt už mě nebaví koukat na ten strop."

Představte si, že byste byli zavření ve vězení, mohli jste jen ležet a dívat se pořád do stejného rohu stropu. Lze očekávat, že byste z takové vyhlídky nebyli dlouho nadšení a váš potomek je na tom úplně stejně. Neuspějete ani s argumentem, že máte větší mozek, tudíž potřebujete víc podnětů, vaše dítě se totiž dokáže nudit úplně stejně jako vy.

Zkuste plačící dítě zabavit; povídejte si s ním, vezměte ho na procházku,dělejte prostě cokoli, co se bude lišit od pasivního ležení v postýlce. Možná budete překvapeni, jak rychle to zabere.