Jak poznat u dítěte, že neslyší?

Ztráta sluchu u dítěte je velmi závažný problém, který zasáhne každého rodiče. V dřívějších dobách bylo komplikované takovéto onemocnění odhalit. Při dnešních možnostech se můžeme problémem zabývat hlouběji a komplexněji, než tomu bylo dříve.

Jak poznat u dítěte, že neslyší

Schopnost slyšet je pro dítě velmi důležitá, především pro rozvoj řečových a jazykových dovedností. Se současnými medicínskými a technickými možnostmi může být ztráta sluchu odhalena v raném věku dítěte. Podle výzkumu WHO se uvádí, že je na světě 32 milionů dětí, které mají sluchové problémy.

Hluchota je situace, kdy dítě není schopno rozlišovat žádné zvuky.
Ztráta sluchu je úbytek, kdy není schopno dítě slyšet pod určitou hranici decibelů.

Příčiny - Příznaky - Diagnostika - Léčba

Příčiny ztráty sluchu a hluchoty u dítěte

Ztráta sluchu u dítěte je vrozeného nebo získaného charakteru. Příčinou vrozené hluchoty je genetika nebo vrozená vývojová vada, vznikající při nitroděložním vývoji. Příčinou získané hluchoty je zánět, jako je například meningitida a HIV, dále autoimunitní onemocnění, nádor, degenerativní onemocnění, úraz, toxické poškození nebo poškození hlukem. Ztráta sluchu u novorozenců je také zapříčiněna chlamydiemi, kdy se dítě nakazí během porodu od matky.

Alkoholičkám se rodí děti s fetálním alkoholovým syndromem, který způsobuje ztrátu sluchu u 64 % těchto novorozenců. U předčasně narozených dětí je diagnostikována hluchota v 5%. Syfilis přenášející se z ženy na plod, způsobuje hluchotu u jedné třetiny těchto dětí. Nevratné poškození sluchu mohou způsobit i některé léky, jako například Gentamycin. Poškození sluchu, které lze vyléčit, způsobují diuretika, aspirin, nesteroidní protizánětlivé léky a makrolidová antibiotika.

Příznaky

Maminka si může příznaků všimnout už u malého dítěte. Ve čtyřech měsících by již mělo dítě reagovat na hlasité zvuky a na hlas matky. Pokud se miminko neotáčí za jejím hlasem, za štěrkající hračkou nebo za jinými zvuky a reaguje až potom, když maminku nebo hračku uvidí, měl by být informován pediatr. Dále může být dítě nepozorné, má poruchu řeči a mluvení, má problémy s učením, jeho odpovědi se neshodují s otázkou a odpovídá zvláštně. Dítě se nahýbá k osobě, která hovoří, mluví nahlas, při rozhovoru se pokouší číst ze rtů, může mít bolesti ucha nebo slyší neobvyklé zvuky. Také nebývá překvapeno hlasitými zvuky, od 1 roku věku nedokáže slabikovat, řeč není jasná a bývá zpožděná. Nedokáže dodržovat pokyny, hlasitost televize nebo rádia dává příliš nahlas a často žádá, aby rodiče opakovali věty.

Diagnostika

Sluch by měl být u každého dítěte vyšetřen nejpozději 6 měsíců po porodu. Sledování stavu sluchu dítěte se provádí už po porodu. Druhý poporodní den se měří tzv. okuloakustické emise. Vyšetření měří činnost vláskových buněk vnitřního ucha. Vyšetření může být zkresleno obsahem plodové vody nebo mazu v uchu. Pokud k tomu dojde, vyšetření se po měsíci opakuje. Pokud se při vyšetření nezachytí pozitivní odpověď, dítě se dále vyšetřuje přesnějšími metodami.

Dále se provádí sluchové testy, objektivní audiometrické metody, jako je kožní galvanický test, kdy se sleduje stav kůže při silném akustickém podnětu. Dále vyšetření evokovaných sluchových potenciálů, kdy je dítě připojeno na EEG a sleduje se jeho mozková činnost při pouštění zvuků do sluchátek. Vyšetření tympanometrií sleduje pohyblivost bubínku v závislosti na změně tlaku ve zvukovodu.
U větších dětí, ve věku 5-6let, se využívá subjektivních vyšetřovacích metod, které vyžadují aktivní spolupráci dítěte. Jsou to například sluchové zkoušky pomocí šeptané a hlasité řeči a pomocí ladiček. Rozechvělé ladičky se přikládají na střed roviny lebky a sleduje se, zda dítě zvuk uslyší.

Léčba

Záněty, které jsou příčinou ztráty sluchu, se léčí antibiotiky. Dále může lékař dítěti doporučit sluchadla a kojenců a batolat v případě vrozené hluchoty indikuje kochleární implantát, který převádí zvuky do vnitřního ucha.