Lhaní u dětí: Co s tím můžete dělat

Přistihli jste své dítě při lhaní a nejspíš jste zklamaní a máte vztek. Víte ale, jak se zachovat, abyste dětské lhaní minimalizovali?!

Když poprvé přistihnete své dítě při lži, logicky se cítíte zklamaní, zranění, vzteklí a frustrovaní. Nicméně i když je to nepříjemné, měli byste si uvědomit, že lhaní je úplně normální. Není to sice nic chvályhodného, ale jde o normální projev lidského chování. Každý člověk lže a liší se jen míra lží. Uvědomte si, jak často lžou ve svém životě dospělí. U dětí se lhaní dřív nebo později logicky musí objevit také.

Proč děti lžou

Upevnění identity: Jedním z důvodů dětského lhaní je upevnění vlastní identity a získání uznání od vrstevníků, a to i v případě, že k tomu použijí falešnou identitu. Lhaní může být také reakcí na tlak vrstevníků, kdy se váš potomek lží snaží udělat dojem.

Osamostatnění od rodičů: Tento typ lhaní je častý zejména u dospívajících, kteří se lhaním snaží odstřihnout od svých rodičů. Většinou se tyto lži týkají věcí, které děti považují za nepodstatné, nebo se lhaním snaží obejít příliš přísná domácí pravidla.

Upoutání pozornosti: Pokud je vaše dítě malé, lži mohou sloužit jako víceméně nevědomý způsob jak získat pozornost. Jde obvykle o takzvané bájné lhaní, kdy si děti vymýšlejí imaginární kamarády, smyšlené historky a podobně, aby získaly pozornost dospělých.

Ochrana citů ostatních: V určitém věku si děti začnou uvědomovat, že lží mohou ochránit city svého okolí. Jakmile zjistí, že lhaní mohou předejít negativním pocitům a emocím svého okolí, začnou toho čas od času využívat.

Vyhýbání se problémům: Většina dětí lže proto, aby se vyhnuly problémům. Typicky potom popírají své provinění a podobně. V daném okamžiku zkrátka nedokáží řešit problém či konflikt jiným, uspokojivějším způsobem.

Neberte si to osobně

To však nemění nic na skutečnosti, že rodiče, kteří jsou poprvé postaveni tváří v tvář dětské lži, jsou obvykle ve značném šoku. Je to pochopitelné, protože najednou musí čelit poznání, že jejich sladké a nevinné dítě není zdaleka tak nevinné, jak se jim původně jevilo. Typy a úroveň lží se liší podle věku dítěte: například čtyřleté dítě si typicky vymýšlí bájné historky, kterými se snaží upoutat pozornost. Pro sedmileté děti jsou zase typické takzvané černobílé lži, kdy zjednodušují realitu (například o chlapci, který je jim osobně nesympatický, tvrdí, že je kopl, a podobně).

V první řadě je nutné uvědomit si, že pro děti není lhaní otázkou morálnosti či nemorálnosti. Jejich lži si proto neberte osobně. Naprostá většina dětí nelže proto, aby zranila své rodiče, ale jednoduše si zkoušejí, jaký efekt bude jejich lež mít. Vztek a smutek vám jen znemožní zareagovat na dětskou lež adekvátně, nevnášejte proto do této situace své niterní emoce a řešte ji, pokud možno, konstruktivně.

Jak řešit dětské lhaní

Místo výčitek a probouzení pocitu viny u dítěte se snažte zaměřit rozhovor k tomu, co se stalo a kde leží problém. Nevyslýchejte a vyvarujte se potupných technik, jako je například zpovídání dítěte před jeho kamarády.

Uvědomte si, že říkat pravdu je někdy těžké i pro dospělého. Pokud se vaše dítě dokáže přiznat a dokáže uznat svou chybu rozhodně jeho odvahu oceňte a pochvalte to za to, že se dokázalo k nepříjemné záležitosti postavit čelem. Pozitivní zpětnou vazbou, kterou oceníte mluvení pravdy i v nepříjemných situacích, dosáhnete mnohem lepších výsledků než vyhrožováním a tresty.

Předtím, než dítě obviníte ze lži, měli byste si být stoprocentně jistí, že opravdu lhalo. Falešné obvinění, nebo nedůvěra v situacích, kdy dítě mluví pravdu, má na jeho psychiku skutečně devastující účinek.

Nepoučujte. Když chytíte své dítě při lhaní, poučování a mentorování je obvykle kontraproduktivní. Pokud se nejedná o zcela malé dítě, váš potomek nejspíš slyšel už tisíckrát o tom, že lhaní je špatné a jakmile mu to začnete opakovat po tisící prvé, vypíná automaticky svou pozornost. Místo toho se pokuste vcítit do jeho role a pochopit, proč lhalo, abyste společně mohli najít lepší reakci do budoucna.