Matka s r. o.: To je ale krása! (15. díl)

První krůčky jsou fajn, ale co je to proti tomu, když se dítě poprvé rozběhne na druhou stranu hřiště hrát si s ostatními dětmi, takže si můžete dokonce i přečíst noviny.

Člověk nemusí nutně absolvovat porod, aby mu nedocházely klíčové okamžiky vývoje dítěte, které jsou součástí každého klišé: první úsměv, první krůčky, první slovo "máma"... Údajně jsou to okamžiky, kdy jste hrdá na to, že jste matka a cítíte všeobjímající lásku ke svému dítěti. Rozhodně bych si to netroufla zpochybňovat a zcela jistě jsou to chvíle, kdy jedou emoce na maximum. Na druhou stranu jsem v rámci své mateřské zkušenosti učinila objev několika dalších okamžiků, kdy jsem si říkala, jaká je to mateřství krása:

První krůčky jsou fajn, ale co je to proti tomu, když se dítě poprvé rozběhne na druhou stranu hřiště hrát si s ostatními dětmi a nepotřebuje k tomu vaši asistenci, takže si můžete dokonce i přečíst noviny.

Den, kdy se konečně prořízl ten zatracený zub. A první prospaná noc, která následovala po mnoha probdělých.

První vcelku prospaná noc vůbec.

Okamžik, kdy se vám poprvé podařilo odchytit stolici na nočník, tudíž vám zasvitla naděje, že nebudete muset strávit zbytek života lovením se v podělaných plenách. Připomíná to záblesk světla na konci tunelu.

Měsíc, kdy jste přestala kojit a konečně jste si mohla jít sednout s kamarádkami do vinárny, aniž byste musela potupně žádat o vodu z kohoutku.

Chvíle, kdy posté (a víceméně jen ze zvyku) vysvětlujete svému potomkovi, že by měl něco udělat. V podstatě ani neočekáváte, že by vám skutečně vyhověl, ale ono se to k vašemu velkému překvapení stane.

Prohlídka u dětské doktorky, která proběhla bez výraznějších zvukových projevů. Tím spíš, že dítě, které bylo v ordinaci před vámi, řvalo tak, jako kdyby mu amputovali nohu v koleni.

Noc, kdy váš miláček poprvé usnul sám a bez většího přemlouvání a vy jste se mohla konečně věnovat intimnostem se svým druhým miláčkem. A to všechno dokonce bez pauz vynucených cupitáním dětských nožek.

Den, kdy vám zmizel ten protivný tik z koutku oka.

Období, kdy se snížila kadence dětského řevu natolik, že jste byla schopná vyslechnout si pětiminutový souhrn denních zpráv z rádia a nemusela si domýšlet jejich smysl z každého čtvrtého zaslechnutého slova.

Okamžik, kdy se k vám dítě láskyplně přivine a s nenapodobitelnou něžností vám oznámí: "Maminko, to je mazec, jaká ty jsi hezká."