Na záchranu dusícího se dítě máte jen 60 sekund

Pokud se vaše dítě začne dusit soustem jídla, nebo drobným předmětem, máte přibližně jen minutu na to, abyste začali jednat. Víte, co dělat, když dojde k nejhoršímu?

Lékařské statistiky jsou v tomto ohledu neúprosné: Děti na celém světě nejčastěji umírají na následky dopravních nehod, utonutí a dušení. Kterýkoli rodič to někdy u svého dítěte zažil, nikdy na ten pocit bezmoci a zděšení nezapomene: "Když byly Matyášovi tři roky, byli jsme na dětské oslavě, kde bylo mimo jiné na misce nakrájené ovoce a hroznové víno. Vždycky jsem Matymu kuličku vína překrojila nebo překousla, aby se mu lépe jedla, ale tentokrát mi proklouzl, vzal si celou kuličku do pusy a jak ji spokl celou, začal se dusit," popisuje třicetiletá Lucie. "Letěla jsem k němu a začala jsem ho instinktivně tlouct mezi lopatky, ale kulička vína se tím posouvala jen hlouběji do dýchacích cest, Maty měl rozšířené zorničky, divoce kolem sebe tloukl rukama, byl tmavě červený v obličeji a nemohl vydat ani hlásku. Byla jsem úplně bez sebe, protože jsem myslela, že se mi snad udusí. Naštěstí přiskočil jeden z přítomných tatínků, obrátil ho přes ruku hlavou dolů, bouchl ho mezi lopatky a kulička z něj vyletěla. Nikdy v životě jsem tolik nebrečela."

Paradoxem je, že ačkoli je dušení v pořadí na třetím místě příčin dětských úmrtí, podle výzkumů polovina populace vůbec netuší, co dělat, kdyby se do podobné situace dostal jejich vlastní potomek. Přitom se u dusícího dítěte počítá každá sekunda; zhruba minutu máte na to, abyste dítěti pomohli a mohli jste si být jisti, že se celá příhoda obejde bez následků. Tři až čtyři minuty jsou potom pro malé děti kritické a zvyšuje se pravděpodobnost, že už se vám je nepodaří oživit.

Podle výzkumu z roku 2011, jehož výsledky publikoval Daily Mail, většina dospělých lidí buď vůbec neví, co dělat, nebo používá zcela nevhodné techniky, které situaci ještě zhoršují. Například každý desátý člověk uvedl, že by dusícímu dítěti vstrčil prsty do úst a pokusil se objekt (nejčastěji sousto jídla, nebo část hračky) vytáhnout. Jenže právě takový postup téměř jistě zatlačí objekt ještě hlouběji do dýchacích cest a celou situaci razantně zhorší. Navíc je, podle odborníků, nutné uvědomit si, že čím je dítě mladší, tím méně času na záchranu máte. Prognóza u pětiletého dítěte, které se dusilo minutu, je významně lepší a nadějnější, než u roční či dvouletého batolete.

Přibližně za polovinou případů dusících se dětí stojí jídlo - nejčastěji jsou to potom "tvrdé" bonbony. V těsném závěsu potom stojí dušení způsobené hračkami a jejich částmi, které se nejčastěji týká dětí mladších tří let. Odborníci varují, že rodiče často zapomínají na to, že malé děti poznávají svět kolem sebe tak, že strkají věci do úst, nicméně jejich dýchací cesty jsou velmi úzké a k dušení může dojít během zlomku sekundy.

Ideální je samozřejmě situace, kdy se vám podaří zvládnout prevenci tak, aby ke kritické situaci vůbec nedošlo. Měli byste dávat pozor na děti, když jí, krájet zeleninu na malé kousky, dávat jim pouze měkké cukrovinky, nenabízet malým dětem oříšky a kupovat pouze hračky přiměřené jejich věku, které neobsahují malé části. Nenechávejte malé děti jíst v autě, kdy řídíte a pokud by se dítě začalo dusit, nebudete moci rychle zakročit.

Pokud však veškerá preventivní opatření selžou, je nutné okamžitě jednat, protože se počítá skutečně každá sekunda. Děti do jednoho roku položte obličejem dolů tak, aby jejich hlava byla níž než tělo. Plochou dlaně je několikrát po sobě udeřte mezi lopatky. Pokud se dítě stále nemůže nadechnout, přetočte ho na záda a stále držte podepřené tak, aby hlavička byla níž než tělo. Dvě mrsty rychle několikrát stlačte spodní část hrudníku, aby proud vzduchu těleso vytlačil. Nikdy však u takto malých dětí netlačte na břicho.

Jedná-li se o starší dítě, proveďte sérii pěti stlačení břicha, tak že za dítětem stojíte a rukama sevřenýma v pěst provedete rychlá stlačení oblasti mezi pupíkem a hrudníkem. V obou případech vyzkoušejte umělým dýcháním, zda jsou již dýchací cesty průchodné.