Období vzdoru: Zkouška trpělivosti pro rodiče

Vzteká se, všechno chce dělat samo, nejčastějším slovem je NE! O vás se pokouší infarkt, ale vaše ratolest jen začala objevovat sama sebe. Jak přežít dětské období vzdoru?!

V batolecím věku se rozvíjí vědomí sama sebe. Pro vás, jako rodiče, tak nastává čas, kdy budete vystaveni zvýšenému náporu na nervy. Jakmile dítě dosáhne určitého stupně vyzrálosti, separuje se od rodičů. Právě tato separace je nezbytným předpokladem pro to, aby se dítě mohlo osamostatnit a rozvíjet dál vlastní identitu. Součástí tohoto osamostatňování je touha po sebeprosazení, která se někdy projevuje až negativismem. Dítě si právě teď začíná uvědomovat, že je samostatnou osobností, která se může rozhodovat sama za sebe a může sama něčeho dosáhnout. Negativismem a vzdorováním si dítě zkouší svou nově objevenou účinnost a hledá hranice.

Já sám. Já chci.

Klasickou podobou sebeprosazování je věta: "Já, sám," kterou děti dokáží spolehlivě vytočit i sebetrpělivějšího rodiče. Dítě si uvědomuje svou samostatnost a navíc začíná objevovat řadu činností, které zvládne samo a chce si je dále zkoušet a rozvíjet. Touží se tak samo najíst, zavázat si boty, obléct se a podobně. Ačkoli jde o skutečnou válku nervů, měli byste si stále opakovat, že jde o součást zdravého rozvoje dětské osobnosti.

Druhou variantou je potom legendární věta: "Já, chci." V takovém jednání se odráží vědomí sebe sama jako aktivní a kompetentní bytosti. Občas bývá tato touha po sebeuplatnění až zdánlivě nesmyslná a dítě může volit i agresivní formu sebeprosazování. Psychologové považují negativismus za počáteční projev nezralé dětské vůle. Jednoduše řečeno; dítě si už uvědomuje sebe sama jako aktivního činitele, ale zatím mu chybí schopnost zralé autokorekce a neumí své silně emotivní reakce ještě ovládat. I když je to velmi těžké, až sebou vaše dítě zase praští o zem v supermarketu a bude se vás snažit donutit k tomu, abyste mu koupili vytouženou hračku, zkuste se na jeho chování podívat jako na experimentování s vůlí, která je zcela novou kompetencí, a dítě si s ní hraje stejně jako s řečí či s motorickými dovednostmi.

Určete pravidla

Opakovaný zážitek uspokojení nad mocí své osobnosti posiluje jeho sebevědomí. Právě proto chce dítě obvykle pravý opak toho, co po něm chcete vy. A stejně tak může chtít pravý opak toho, co po vás chtělo před chvílí a vy jste souhlasili. Zkrátka si jen zkouší, zda opravdu o věcech může rozhodovat samo a může ovlivňovat jejich běh. V této fázi je zcela zbytečné se dítěte ptát, pro něco chce, nebo nechce. Dítě samo nezná odpověď a vlastně nejde o skutečná přání ale hrátky s nově objevenou vůlí. Dítě potřebuje prosadit vlastní variantu a je mu často lhostejné, jaké z nich to je.

Dítě v batolecím věku ještě nedokáže posoudit situaci a odhadnout důsledek vlastní aktivity. Nedokáže tak například samo přerušit aktivitu, která ho baví, ale která je nežádoucí, a to často ani v případě, že mu hrozí trest od rodičů. Je na to zkrátka ještě příliš nezralé. Pomocí negativismu se dítě vymezuje vůči světu a hledá novou pozici. Ověřuje si vlastní hranice, možnosti a limity. Dítě tak získá informace, které uspokojují jak jeho potřebu orientace, tak potřebu jistoty. Je potřeba, aby rodiče našli rovnováhu mezi poskytnutí svobody dítěti a zároveň určením hranice, aby dítě vědělo, kde jeho svoboda končí a začínají pravidla. To je pro něj velmi důležitá zkušenost, jejíž důsledky se projeví i v celém dalším životě. Děti potřebují poznat, jaký ve světě panuje řád, protože představuje určitou jistotu. Pokud jim jej rodiče nepotvrdí, provokují je svým chováním tak dlouho, až se jim nějaké omezující reakce dostane.