Proč nechce spát, anebo co musíte vědět o spánku dětí

Pokud porozumíte tomu, jak funguje dětský spánek, pochopíte proč vaše dítě nechce spát, vzbouzí ještě před svítáním a tahá vás z postele několikrát během noci. Co tedy musí rodiče vědět o spánku svých dětí?

Houpáte, chodíte, nosíte a ruce i záda už ani necítíte. Oči vašeho dítěte se už zavřely, ale víčka se stále hýbou a jeho dech je nepravidelný. Nejspíš jste v pokušení uložit ho teď do postýlky a konečně se svalit před televizi nebo do vany. Ještě právě toto jsou symptomy toho, že dítě ještě zcela neusnulo, pokud se ho teď pokusíte uložit do postele, dosáhnete jen toho, že se probere a začne ječet s nebývalou intenzitou. Kojenci potřebují v průměru dvacet minut k tomu, aby usnuli skutečně hlubokým spánkem. Pokud je tedy uspáváte, dejte si na to dostatek času a sledujte jeho reakce. To, že skutečně usnulo, poznáte podle pravidelného mělkého dechu a kompletně uvolněných svalů. V pozdějším věku se děti naučí usínat rychleji a bez pomoci svých rodičů, ale i toto je schopnost, která vyžaduje cvik a učení.

Malé děti mají také mnohem kratší spánkové cykly než dospělí. Takže když stojíte nad svým sladkým dítětem, které právě usnulo, a po špičkách se plížíte pryč, vůbec to neznamená, že za půl hodiny bude situace stejná. Děti potřebují jen několik okamžiků k tomu, aby přešly z hlubokého spánku do polospánku a od něj k bdění. V lehkém spánku existuje logicky mnohem větší pravděpodobnost, že se dítě vzbudí úplně a stačí k tomu jen malý impuls, kterým může být nečekaný zvuk (ale i ticho například poté, co dopere pračka), hlad a podobně. Zatímco spánkový cyklus dospělých trvá v průměru devadesát minut, spánkový cyklus dítěte trvá padesát až šedesát minut. Je tudíž normální, když ke kojenci vstáváte za noc každou hodinu. Pomůže vám, pokud budete mít dítě na dosah a když se začne budit, jemně ho pohladíte po zádech. Ukolébá se velmi pravděpodobně znovu do spánku, když ucítí vaši přítomnost.

Děti nemají tak tvrdý spánek jako dospělí. Když to zkombinujete s kratšími spánkovými cykly, není divu, že jsou několikrát za noc vzhůru. Vzbudit je totiž může i mnohem slabší podnět než dospělé. I tvrdý spánek vyžaduje cvik a pokud hned od počátku vytvoříte svému dítěti naprosto sterilní prostředí, kam neproniknou žádné zvuky zvenčí, bude se této dovednosti učit jen velmi těžko. To, že dítě spí, neznamená, že se všechno v domácnosti a v okruhu několika kilometrů kolem domu musí zastavit a utichnout. Nechte své dítě okusit ve spánku zvuky normálního života, jako je například chod pračky, potichu hrající rádio, běžný hovor v sousedních místnostech a podobně. Zvykne si na ně a vybuduje si na ně rezistenci.

Prvních několik měsíců života je normální, že se dítě budí několikrát za noc. Kojenci mají velmi malé žaludky, mateřské mléko se rychle stráví a za několik hodin je probudí hlad. Nemají navíc jiný prostředek, jak dát najevo svou nespokojenost a neukojené potřeby, než je právě pláč. Postupem času by se však spánkový rytmus měl upravit spolu s tím, jak dítě roste, přejde na jinou potravu, naučí se odkládat okamžité uspokojení svých potřeb (v děloze mělo zajištěný nepřetržitý přísun potravy). Nejpozději roční dítě už by mělo být schopno prospat alespoň občas celou noc v kuse.