Při promoci jsme vypadali jako strašáci do zelí

Jak už náš titulek článku naznačuje, budeme se dnes zabývat současným společenským nešvarem. Hlavní iniciátorkou byla naše spolupracovnice a autorka tohoto článku. V červenci 2019 promovala a obdržela titul bakalář. Plyne z toho, že se její článek zaměřil právě na styl oblečení nejen promočních hostů, ale především absolventů vysoké školy.

Nelze vysokým školám předepisovat, nebo přímo nařizovat, aby mladí lidé promovali ve společném oděvu, myšleno tím, v talárech. Ovšem, pokud by Ministerstvo školství a tělovýchovy ČR přijalo určitá opatření, nebo spíše doporučení k používání talárů při slavnostním obřadu promoce, jednalo by se do jisté míry o vhodná řešení současného žalostného stavu. Jisté je, že by se jednotlivé školy s touto problematikou začaly zabývat postupně v závislosti na čase, který by měly k posouzení všech názorů od akademických představitelů, ale i samotných studentů. Zajisté, jsou již vysoké školy, kde jejich studenti promují v talárech, ale těchto vzdělávacích institucí je hrstka. Možná by jejich zkušenosti stály za to, aby byly veřejně vyslyšeny.

Promoce jako ukázka lidského nevkusu

Autorka vystudovala prestižní pražskou soukromou školu, kde se promuje ve vlastním oděvu, a sama by používání talárů podporovala. Přiznává, že zde nejde tak o stírání majetkových poměrů mezi jednotlivými absolventy vysoké školy, ale o ztrátu povědomí, co je to vlastně společenský oděv. Nelze však veškerou vinu házet pouze na samotné absolventy, jistou roli zde hrají jejich rodiče a blízký okruh přátel.

Tato myšlenka se autorce článku prokázala ve chvíli, když na vlastní oči viděla některé rodinné příslušníky svých spolužáků. Maminka jedné dívky, ve věku přibližně 55 let, měla na sobě krátké šaty s délkou nad kolena. Zajisté, i starší dámy mají právo nosit krátké sukně, ale pokud si to mohou dovolit zvláště ke své postavě. Musíme dodat, že šaty byly fialové s bílým puntíkem, a jejich majitelka byla silnější postavy. Jaký společenský vzor tato maminka sehrála pro svoji promující dceru. Přiznejme si, že de facto žádnou. Její potomek měl šaty ve stejném duchu, které byly vhodné přinejmenším k zábavě na současné diskotéce, nebo na rodinné dovolené u moře.

Tvrdá slova potvrzující skutečnou realitu

Možná slova autorky znějí příliš hrubě, ale realita je horší, než námi popisovaný stav. Mladí lidé považují současné oblékání jako určitou míru svého chápání dnešní demokracie, a odmítají zaběhnuté společenské tradice. Přinejmenším mohou chápat formální oděv jako svá určitá společenská omezení. Do myšlení absolventů vysoké školy však nevidíme, ale jak si potom vysvětlit ten úpadek společenského odívání. Některá děvčata si spletla promoci s návštěvou pláže, jiné s návštěvou zábavného podniku. Největším nešvarem dívek byly nazuté sandály. Kritika autorky sahá ještě výše. Většina dívek byla v obuvi bez „silonek“, kdy společenská etiketa káže, že ženy do společnosti nesmí bez punčochových kalhot.

K absolventům z řad mužů nemůžeme být až tak kritičtí, neboť oni na svém společenském oděvu příliš nezkazí. Pouze zvolí nevhodnou barvu pánských šatů, a obují si botasky. Připomínky by spíše směřovaly na jejich tatínky, kteří byli schopni přijít i v džínových kalhotách a sportovní košili.

Pohrdání vystudovanou školou i sami sebou

Pokud bychom se na tuto situaci podívali nezávislým pohledem, mohli bychom poznamenat, že promovaní lidé si de facto obdrženého diplomu příliš neváží. Společenským oděvem se zvýrazňuje důležitost dané chvíle, kdy absolvent vysoké školy smí užívat po náročném studiu akademický titul. Je to také chvíle, na kterou bude každý z nás vzpomínat po celý svůj život. Samotné přípravy na promoci, jsou okamžiky, které jsou pro každého absolventa důležité. Jak ale vidíme, současným mladým lidem tato důležitost vlastně uniká mezi prsty. Doufejme, že jejich vlastní potomci se z jejich chyb poučí. Za pětadvacet let se může situace ještě změnit, možná k horšímu.

Jak řešit oděvní negramotnost při promoci

Autorka již naznačila, že vhodným řešením jsou taláry, ale pokud tuto myšlenku rozvineme hlouběji, náš základní problém bychom pouze zakryli. Bylo by to pouze kosmetické řešení, protože společenská neznalost by v nás stále setrvávala. Zřejmě již během studia by bylo vhodné studentům připomínat, zvláště během zkouškového období, jak se na tyto události oblékat. Zkouška je také malá společenská událost. Příkladem by nám mohli být sami vyučující. Bohužel, realita je jiná. Mnozí pedagogové chápou zkoušku jako svůj běžný pracovní den, a podle toho se zřejmě oblékají. Autorka připomíná, že ji zkoušel uznávaný docent oblečený do džínových kalhot a trička. Připouští, že na jiných školách může panovat jiná atmosféra, protože informace pro sepsání článku čerpala pouze z vlastní zkušenosti, kterou měla během svého studia na pražské vysoké škole.

Autorka na závěr dodává, že promoce je završení ne vždy lehkého studia a odříkání mnoha věcí. K oslavě náleží i vlastní důstojnost, a tou je právě společenský oděv.