První pohyby dítěte v bříšku (zkušenosti, pocity, jak se chovat..)
Těhotenství je několikaměsíční cestou, kterou provázejí určité milníky, jež si každá žena velmi důkladně hlídá. Jedním takovým je i první moment, kdy nastávající maminka cítí ,,na vlastní kůži“ pohyby svého děťátka. Je jednoduché tyto specifické pohyby poznat? A lze skrze ně vyčíst něco o samotném miminku?
Haló mami, jsem tady!
Úplně první pohyby dokáže plod provádět již koncem 7. týdne. Než se ovšem miminko ,,prokope“ až k mamince, chvíli to trvá. Okamžiky, kdy žena začíná vědomě pociťovat fyzickou aktivitu své doposud nenarozené ratolesti, se obvykle objevují na pomezí 5. a 6. měsíce (resp. mezi 20. a 22. týdnem). Tyto pohyby jsou přirovnávány k různým pocitům, které může každá žena vnímat trochu jinak.
- Bublání. Velmi častým prvotním znakem, který signalizuje údery v dutině břišní, je pocit probublávajících míst objevujících se nahodile po celé ploše břicha a podbřišku (nejdříve spíše ve spodní části, později jsou tyto pohyby patrné dokonce i v blízkosti hrudníku). Většinou je tato zkušenost brána jako příjemná a nastávající maminku nijak neomezuje.
- Vlnění. Dalším poměrně obvyklým přirovnáním, které ženy využívají k popisu pocitů při pohybech miminka, je vlnění. Tento efekt lze popsat tak, že se břišní dutina chová jako moře. Jako by vám zkrátka celým břichem procházely vlny, kdy se v jeden moment vlna zvedne, následně klesne, a poté zase naopak. Oproti bublání jej lze pociťovat na větší ploše současně a z pohledu intenzity je tento jev o něco patrnější.
- Kuličky. Za trochu neobvyklý a méně častý projev je považován pocit nárazů nebo padání kuliček. Žena při těchto momentech pociťuje dopadající nebo vymrštěné kuličky, které v pohybu zastaví právě břišní stěna. V jednom okamžiku lze tento efekt vnímat na poměrně malých plochách, nicméně početnost jejich výskytu za krátký časový úsek je o něco vyšší než u předchozích jmenovaných.
Můžu si sáhnout?
Tuto otázku zažila v těhotenství snad každá z nás. Pohyby v nitru těla budoucí rodičky se totiž časem začnou projevovat i navenek. Děje se to přibližně dva týdny po prvních zaznamenaných ,,kopancích“ samotnou maminkou. Je to příležitost zejména pro nastávajícího tatínka, jenž může poprvé fyzicky ucítit, že v jeho partnerce roste opravdu nový život. Některé silnější manévry mohou vypadat děsivě a nabádat k myšlenkám, že miminko to bříško snad ,,prorazí". Nic takového se ovšem stát nemůže, byť je někdy kůže opravdu napnutá a tlak pod ní je dobře znát. Ačkoli je těhotenství krásné období, je velmi náročné a žena se nemusí cítit příliš komfortně. Proto se nebojte dát najevo, že vám neustálé osahávání vašeho bříška několika různými lidmi není příjemné.
- Snažte se být slušná, i tak ale dejte rázně ostatním vědět, že vaše tělo není atrakce a doteky cizích lidí vás zkrátka obtěžují.
- Myslete především na sebe a nenechte se znervózňovat okolím. Vaše pohoda je to nejdůležitější, neboť to, co cítíte vy, cítí i vaše stále ještě nenarozené dítě.
- Pokud už okolí dovolíte, aby si bříško mohli osahat, předem je poproste, aby se nesnažili vnímat pohyby miminka příliš dlouho. Řekněme si na rovinu, že mít po delší dobu na těle něčí ruku je prostě zvláštní a rozhodně to není nic příjemného.
Když je pohybu moc nebo málo
Vnímání pohybů je někdy celodenním shonem nastávající maminky bohužel překryto, neboť každá aktivita přestavuje jakýsi rušivý element. Proto je za nejlepší čas pro pozorování pohybů označován večer, kdy si žena lehne a uvolní se. Stejně jako my, co už jsme světlo světa spatřili, mají i plody v bříšku svá období odpočinku i aktivity, které střídají přibližně během půl hodiny. Zejména v posledním trimestru budete v gynekologicko-porodnické poradně upozorňována na hlídání si intervalů pohybu miminka. Ideální jsou alespoň tři pohyby během jedné hodiny. Drobné odchylky určitě nevadí, neměly by ovšem trvat dlouhodobě. Někdy se totiž vašemu dítku chce jednoduše déle odpočívat a jindy zase déle dovádět. V momentě, kdy se vám bude zdát, že váš drobeček nějak ,,zlenivěl“, je vhodné provést několik kroků, které by měly vést k rozpohybování plodu. Avšak pozor! Není vhodné tyto praktiky aplikovat příliš často a narušovat tak plodu jeho přirozený režim.
- Lehněte si na levý bok. Tato poloha bývá pro miminko velmi příznivá, zvláště když k tomu ještě přikrčíte pravou nohu. Důvodem je lepší proudění krve placentou. Z hlediska spánku je leh na levém boku nejdoporučovanější těhotenskou polohou, neboť usnadňuje cévní transport k dítěti i k orgánům maminky.
- Pochutnejte si na něčem sladkém. Sladký pokrm nebo nápoj můžou posloužit jako jemný stimulant pohybu. Vaše ratolest bude sladké vnímat jako přísun energie či pokyn k aktivitě, a tak se během chvilky nějaký šťouchanec určitě dostaví. Nemusíte sníst přímo tabulku čokolády, úplně postačí, když si dáte např. jablko.
- Použijte zvukový efekt. Již v bříšku je miminko schopné vnímat zvuky a některé z nich jsou mu dokonce příjemné. Invazivnější metodou je provést náhlý a hlasitý zvuk, jako třeba prásknout do stolu nebo bouchnout vařečkou do kastrolu. Účinné ale může být i puštění oblíbené hudby nebo maminčin hlas. Zaťukejte na bříško a něco hezkého svému děťátku řekněte.
- Vypijte sklenici studené tekutiny. Ať už si zvolíte obyčejnou vodu nebo třeba mléko, miminku nebude tento chladný proud příliš příjemný a dá vám to svými pohyby najevo.
Pokud se ani po těchto úkonech nebude váš plod nijak projevovat, poraďte se raději co nejdříve se svým lékařem. Může to totiž znamenat zhoršenou funkci placenty a s ní spojenou nedostatečnou výživu nebo dokonce snížené zásobení kyslíkem. S nedostatečným přísunem kyslíku může souviset také opačný jev, a to přílišná intenzita nebo počet úderů, kdy se dítě škubavými pohyby snaží vyhledat pomoc. Tento problém se odborně nazývá akutní hypoxie a může být velmi nebezpečný.