Rodičovský horor: Když dítě začne stoupat

Nemůžete ho spustit ani na minutu z očí. Neustále se pokouší stavět a šplhat na všechno kolem. A úměrně tomu padá. Představujeme vám zásady první pomoci pro období, kdy se z ležícího mimina stává nebezpečný průzkumník.

Začne to nenápadně; nejdřív se nejistě stoupne a během pár dnů šplhá po všem, co je v dosahu. Záhy objevuje dosud nedostupné předměty a zákoutí. Nechodí, ale šplhá, leze a staví se. Právě vám začíná období, kdy jej nemůžete nechat bez dozoru ani na, dosud bezpečné, podlaze. Jak zvládnout období lezců bez výraznější újmy?

Šplhající dítě

Zdaleka ne všichni rodiče musí problém šplhajících dětí řešit, protože ne každé dítě se pokouší vylézat na nejrůznější předměty. Spousta kojenců a později batolat se spokojí s "obyčejnou" chůzí nebo lezením a svou zvědavost uspokojují nízko při zemi. Existuje však stejně početný tábor děti, které začnou podnikat nebezpečné výstupy ještě dřív, než se naučí pořádně chodit. Potom nastává pro rodiče poměrně náročné období, kdy jsou svému potomkovi neustále v patách a snaží se zabránit jeho pádům a úrazům.

Ať vaše dítě začne šplhat po předmětech v jakémkoli věku, dostává se tím do prakticky permanentního ohrožení života. Rodiče tak musí být nepřetržitě ve střehu, nespustit malého lezce z očí, neustále ho odněkud sundavat a předvídat, kam vyleze příště.

Mýty a pověry

Tady jsou nejčastější prohlášení a tvrzení, která se o takto aktivních dětech tradují. Jen málokteré z nich jsou však založeny alespoň na zrnku pravdy:

1. Dítě, které leze po výškách, bude brzo chodit. - S chozením nemá stavění se a šplhání na vyvýšená místa vůbec nic společného. Nelze tedy odvozovat, že by "šplhavci" začali brzo chodit.
2. Šplhání na vyvýšená místa je znakem odvahy. - Každé dítě je jedinečné; někteří "šplhavci" jsou skutečně nebojácní, jiní trpí spoustou různých strachů, jen mezi ně nepatří strach z výšek.
3. Pokud dítě jednou spadne, odradí ho to od dalšího šplhání. - To je pravda jen napůl. Samozřejmě, že pokud si dítě zlomí při pádu z výšky ruku, nejspíš svých pokusů na chvíli zanechá. Nicméně většinu z nich pády a drobné úrazy od dalších horolezeckých výstupů neodradí.
4. Malé děti se při pádu z výšky mnohem méně často zraní. - To je pravda. Dětská kostra je mnohem ohebnější a kosti nejsou tak křehké, takže riziko zranění při pádu je menší než například u dospělého člověka.

Jak na šplhavce

Je samozřejmé, že rodiče "šplhavců" jsou v neustálém stresu. Je však důležité uvědomit si, že dítě vaše obavy a zákazy nechápe, protože nedokáže odhadnout nebezpečí, které mu hrozí. Jakmile nachytáte svého potomka na vyvýšeném místě, zachovejte klid a mluvte na něj normálním tónem. Váš strach a panika se na něj totiž okamžitě přenesou, dítě zpanikaří a hrozba pádu je tak mnohem větší. Stejně tak se vyvarujte rychlých a zbrklých pohybů, které dítě jen vyděsí a začne se samo pohybovat nekoordinovaně, což opět zvyšuje pravděpodobnost pádu.

Nepředpokládejte také, že se dítě řídí úvahou: "Když to šlo nahoru, musí to jít také dolů." Dítě, které vyleze na vyvýšené místo, často zjistí, že je nad jeho síly, dostat se zpátky na zem. Potom snadno propadne panice a hrozí, že si přivodí zranění. Učte proto své děti co nejdříve bezpečně slézat z vyvýšených míst. Pravidlem je, aby slézaly pozadu zadečkem dopředu; ať už jde o slézání ze schodů, nebo z postýlky.

Tipy pro rodiče:

• Odstraňte z dosahu dítěte předměty, na které může šplhat, a které momentálně nepoužíváte (extra židle, krabice, schůdky a podobně).
• Zbylé předměty se pokuste přeskládat a naaranžovat tak, aby dítě co nejméně lákaly, nebo hrozilo alespoň menší riziko, že se zraní. Židle například můžete přisunout ke zdi, krabice neskládat na sebe, ale vedle sebe a podobně.
• Poskytněte dítěti bezpečné hračky, na které může šplhat a cvičit si na nich hrubou motoriku. Vhodný je například válec na lezení, tunel, dětské stany atd.
• Opatrní buďte zejména v kuchyni. Opatřete šuplíky a skříňky dětskými pojistkami, protože děti rády šplhají právě například po otevřených šuplatech.
• Kupte si zarážky a pojistky na okna. Permanentní "šplhavci" nevynechají ani okna či balkónové dveře.
• Buďte důslední a kdykoli dítě začne vylézat, kam nemá, důrazně mu řekněte, že nesmí. Odlákejte ho pryč jinou aktivitou a zabavte ho. Pokud budete skutečně důslední, každé dítě dřív nebo později omezí opakovaně neúspěšné pokusy a najde si jinou zábavu (nebo jiný předmět, na který by mohlo vylézt).