Jaký sport pro dítě?

Ať už chcete mít doma budoucího Jaromíra Jágra nebo míníte svému potomkovi dát jen příležitost k tomu, aby se dostatečně „vyřádil“, sportovní kroužky se stávají velkým tématem v mnoha rodinách. Kdy a proč by se dítě mělo začít sportu věnovat?

Nejmenší děti do 1 roku

Pozitivní vztah ke sportu se dá začít budovat velmi brzy a můžete začít sami. Ostatně dítě se učí nápodobou a vedeno vaším příkladem získá vztah k pohybu nejspolehlivěji. Už s několikaměsíčním miminkem si můžete doma hrát a nechat ho objevovat radost z pohybu. Postupně se naučí běhat, skákat nebo všude šplhat.

Kdy začít svoje dítko vést k pohybu pod dohledem odborníku? Obecně se dá říci, že i to je možné už v raném věku. Tou asi nejznámější pohybovou aktivitou je určitě plavání s miminky. Už s přibližně půlročními kojenci je možné začít chodit do bazénu. Zatím ale samozřejmě spíše formou hry, kdy se děti seznámí s vodou. O klasické plavání se v tomto věku dosud nejedná, to se děti naučí až později.

Větší dětí se pak dají vést už k cílenému pohybu. V pravém slova smyslu to samozřejmě dál ještě nebude připomínat jakýkoli sport. První pohybové aktivity ale svůj smysl mají, věnovat se jim mohou děti už od 1 roku věku. V tomto období jsou spíše spojené s hudbou, písničkami a tancováním. A baví se na nich nejen potomci, ale také maminky, pro které jde o vítanou příležitost k socializaci.

Děti do 3 let

Batolata jsou v tomto věku už velmi „živá“. Dítě se ještě před nástupem do školky naučí chodit, získá při pohybu jistotu a stabilitu. Pohyb jej proto velmi baví, podle výzkumů děti pohybem stráví až 80 % času. Často tak někam lezou, skáčou atd. Omezovat bychom je určitě neměli, pouze dohlížíme na to, aby se batole nezranilo.

Pokud už v tomto věku dítko jeví zájem o sport, není důvod, proč se kroužku vyhnout. U některých aktivit platí, že časný začátek přinese dítěti spíše pozitiva. První sportovní průpravu tak může dítko absolvovat už mezi 2 a 3 let. V tomto věku se tak začínají „rýsovat“ základy například pro sportovní gymnastiku nebo pro krasobruslení.

Neznamená to ale, že máte svou dcerku „nahnat“ do dřiny v blyštivém trikotu úderem druhých narozenin za každou cenu. Odborníci se shodují, že podstatný je zájem dítěte. Pokud se projeví později, není to žádný problém. I desetileté dítě začínající s těmito sporty se může propracovat na vrcholovou úroveň.

Děti ve věku 4 až 6 let

Dá se říci, že v předškolním věku už je dítě natolik pohybově zralé, že se může začít věnovat jakémukoli sportu. Zhruba okolo pěti let také zpravidla děti umí základní pohybové dovednosti: Naučí se jezdit na kole, plavat, chytat míč, kopat do něj atd.

Sportovní kroužky ale ještě stále nejsou zaměřeny výkonnostně, děti spolu nesoupeří, ale naopak spolupracují. Jedná se o jakési přípravky. Dítě tady má hlavně získat radost z pohybu a trenéři je vedou spíše k tomu, aby jejich svěřenci zvládli základní pohybové dovednosti. Součástí jsou tak například základy atletiky nebo míčové hry.

Jde o jakýsi univerzální základ, na který dítě může navázat v podstatě s jakýmkoli pozdějším sportem. Děti se v tomto věku zatím navíc ještě nevydrží příliš dlouho soustředit, střídání činností je proto v podstatě nutností.

Děti mladšího školního věku (věk 6 až 10 let)

Dá se říct, že v tomto věku už „navážno“ vybíráme konkrétní sport. Dítě může začít docházet do sportovního oddílu. Otevírá se cesta k tomu, aby začalo chodit na hokej nebo třeba na tenis. Už v tomto věku lze také přistoupit k posilování s vlastní váhou.

Mějme dál na paměti, že dítě je pořád malé a sport by mu měl být hlavně zábavou. Nemusíme tak začínat za každou cenu co nejdříve s představou, že když dítko nezapíšeme na atletiku teď hned, později už z něj pořádně „nic nebude“.

I když se už některému sportu začíná věnovat na závodní úrovni, v žádném případě dítko nepřetěžujeme. Kvůli vysoké výkonnosti to bývá častý problém tohoto věku. Děti však ještě nejsou na dostatečné úrovni mentální, aby zvládly vysoký tlak vrcholového sportu.

Děti mezi 10. a 15. rokem

Děti v pubertě už jsou většinou natolik vyspělé, že jsou schopny úspěšně určit, který sport je vlastně baví. Důležité je pro toto období hlavně to, aby u něj vydržely. Ani tady úloha rodiče proto v žádném případě nekončí. Dítě je nutné stále motivovat.

Nutné je zaměřit se na to, aby pohybové aktivity nebyly jednostranné. Jinak by mohlo dojít k přetížení některých svalových skupin, zatímco jiné se rozvíjet nebudou. Malý sportovec by tak měl být podroben důkladnému sledování vývoje svalů a do své činnosti zařadit také kompenzační cvičení.

Po 15. roce věku

V mnoha případech se právě tady láme příslovečný chleba. Už lze většinou realisticky zhodnotit dosažené výsledky. Pokud nejsou v porovnání s vrstevníky úplně nejlepší, mnoho malých sportovců ukončí sportovní kariéru a vzdává se myšlenky na profesionální sport.

Problém je, že řada z nich bývá zasažena zklamáním z nenaplněných ambicí. Od sportu se proto odchýlí definitivně. Současně stoupá časová náročnost školní docházky a dítě se chce věnovat i jiným zájmům, proto zůstává velmi pasivní. Opět by mělo být především na rodičích, aby dokázali vybudit zájem o sportovní aktivity na rekreační úrovni.

Jak dítěti sport neznechutit

Důležité je dítě k ničemu nenutit. Vyberte mu takový kroužek, který ho skutečně baví. Jestli jste si vysnili, že budete mít doma malého hokejistku a potomka baví lyže, rozhodně s ním žádným způsobem „nebojujte“. Pozitivní vztah ke sportu byste mu nevybudovali, spíše naopak.

Nabízejte možnost volby. Vás možná zajímá fotbal, ale potomka může nadchnout karate nebo lakros. Jakkoli nepochopitelné pro vás může jeho rozhodnutí být, respektujte ho. Budete-li ho nutit, dítě vás bude na oplátku respektovat jen do té doby, pokud to bude nezbytné. Jakmile si o tom bude moci rozhodovat samo, sportu jednoduše nechá.

Snažte se své dítě maximálně podporovat a chvalte ho. Možná si budete připadat jako taxikář do úmoru vozící dítko z tréninku na trénink a rodinné víkendy budete muset trávit za urputného fandění na závodech, i když se vám vážně nebude chtít. Pro svou ratolest ale uděláte mnoho.