Strečink před cvičením vás před zraněním nezachrání

Jeden z šesti lidí si při cvičení způsobí zranění a je úplně jedno, zda se předtím věnoval strečinku, nebo začal sportovat bez patřičného protažení. Tvrdí to nejnovější výzkum.

Chystáte se cvičit a důkladně se předtím věnujete strečinku, abyste si protáhli všechny svaly a předešli tak možnému zranění? Jen zbytečně plýtváte časem. Podle nejnovějších závěrů vědců není z hlediska možného zranění vůbec žádný rozdíl mezi lidmi, kteří se před cvičením protáhnou, a těmi, kteří strečink vynechají. "Jde o velmi kontroverzní téma už proto, že všichni celé roky slýchali, že protažení před cvičením je naprostou nutností a bezvadnou prevencí proti natržení svalů a dalším sportovním úrazům," uvedl pro agenturu Reuters autor výzkumu Daniel Pereles z George Washington University. "Na toto téma už proběhla celá řada bouřlivých diskusí. Právě proto jsme cítili potřebu udělat seriózní výzkum, který toto téma jednou provždy objasní a uzavře. Snažili jsme se přijít na to, zda má opravdu smysl, aby normální člověk, který si jde zaběhat, věnoval dvacet minut strečinku a zda mu to pomůže předejít sportovním zraněním."

Lékaři proto sestavili skupinu téměř tří tisíc dobrovolníků, které náhodně vybrali podle dotazníku zveřejněného na internetu. Jediným omezením byl věk minimálně třináct let a pravidelné běhání (požadovalo se, aby respondenti uběhli minimálně deset kilometrů za týden).

Dobrovolníci potom byli rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina po dobu třech měsíců před každým běháním prováděla minimálně pětiminutový strečink. V rámci něho protahovali svaly na rukou, nohou, zádech a Achillovy šlachy. Druhá skupina dobrovolníků běhala dál stejným způsobem, jako byla zvyklá, bez provádění strečinku. Obě skupiny pak vedly podrobné záznamy o svých zdravotních potížích a zraněních utrpěných při sportu.

Podle záznamů utrpělo za tři měsíce běhání sportovní zranění šestnáct procent běžců. Nejrizikovějším faktorem bylo nedoléčené zranění, nebo zranění utrpěné v předchozích čtyřech měsících. Velké riziko z hlediska sportovního zranění měly také lidé s vysokým BMI (body mass indexem).

A kupodivu se ukázalo, že mnohem většímu riziku zranění se vystavují ti běžci, kteří praktikovali před tréninkem strečink, než ti, kteří jej vynechali a sportovali tak, jak byli zvyklí. Strečinková skupina měla o deset procent vyšší riziko, že se jim při běhání stane nějaký úraz, než skupina běžců, která protahování svalů před běháním nepraktikovala.

Mezi jednotlivými skupinami se nelišil ani typ zranění, který si při běhu přivodily. Nejčastěji šlo o natažené a natržené šlachy, zranění kotníku a kolen. Praktikování nebo přeskočení strečinku v tomto ohledu však nehrálo žádnou roli.